— Patrick Sériot donne une conférence au Cercle linguistique de Prague: «Où passe la limite orientale de la linguistique occidentale? Le cas de Nikolaj Marr»

Résumé: Il est d’usage de parler de la «pensée occidentale», de la «philosophie occidentale», de la «métaphysique occidentale», curieusement sans jamais s’interroger sur sa limite orientale. Seul Milan Kundera a entrepris de définir la Russie comme «l’Asie de l’Ouest».
Il ne fait de doute pour aucun linguiste «occidental» que la linguistique européenne est le fruit de la tradition grammaticale gréco-latine. En revanche on rencontre en Russie l’affirmation que la tradition linguistique russe est issue de la tradition grecque, laquelle serait «complètement différente» de la tradition latine (V. Kolesov).
Pour explorer cette étonnante divergence d’interprétation, on prendra le cas du linguiste Nikolaj Marr, pour montrer que, malgré ses déclarations de «différence radicale» avec la linguistique bourgeoise idéaliste occidentale, ses sources, même lorsqu’elles sont rejetées et condamnées, sont bien toutes «occidentales», de Rousseau et Condillac à Humboldt, Hegel et Wundt, en passant par Cassirer et Lévy-Bruhl.
La thèse qui sera proposée en conclusion est que la linguistique en Russie est une variante orientale de la linguistique occidentale, un peu semblable et un peu différente, mais issue du même monde intellectuel, comme l’orthodoxie et le catholicisme sont deux variantes différentes de la même religion. Cette différence est sémiotique : elle passe par un rapport du signe au référent plus étroit en Russie qu’en Europe occidentale, qui prend ses sources dans la querelle de l’iconoclasme au VIIIème siècle chez les Byzantins. Le marxisme n’y est pour rien. 

-----

Kde se nachází východní okraj západní lingvistiky ? Případ Nikolaje Marra
O západním myšlení, západní filosofii, západní metafysice se mluví běžně. Přitom se vůbec neklade otázka, kde takové jevy mají svůj východní okraj. Pouze Milan Kundra se odvážil vymezit Rusko jako západní Azii.
Žádný «západní» lingvista nepochybuje, že evropská lingvistika je plodem řecko-latinské gramatické tradice. Oproti tomu v Rusku běžně narazíme na tvrzení, že ruská lingvistika vzešla z tradice řecké, kterážto tradice řecká je naprosto odlišná od latinské (V. Kolesov). Abychom vyjasnili tento překvapivý rozdíl ve výkladu, rozebereme případ lingvisty Nikolaje Marra. Ukážeme, že vzdor jeho radikálnímu odklonu od západní lingvistiky, idealistické a buržoasní, Mar- rovy zdroje, byť je on sám odsuzuje a zavrhuje, jsou všechny výlučně «západní»: od Rousseaua a Condillaca k Humboldtovi, Hegelovi i Wundtovi, včetně Cassirera a Lévy-Bruhla.
Přednášející doloží, že lingvistika, jak byla a je pěstována v Rusku, představuje pouze východní variantu západní lingvistiky, v něčem podobnou, v něčem odlišnou, v každém případě však vycházející ze stejného intelektuálního světa. Jejich vztah je obdobný vztahu pravoslaví a katolicismu, což jsou prostě dvě varianty téhož náboženství. Podstata obojího rozdílu je povahy sémiotické a vychází z odlišně chápaného vztahu mezi znakem a referentem: ten je v Rusku užší než v západní Evropě; původ onoho rozdílu lze dohledat v ikonoklasmu Byzantinců VIII. století. S marxismem toto nijak nesouvisí.
Přednáška bude pronesena ve francouzštině s průběžným tlumočením do češtiny. V rozpravách lze vystoupit česky, francouzský i ruský.
Těšíme se na vás
v pondělí 15. května v 18h00
FF UK, posluchárna 104
náměstí Jana Palacha 2
Lze se připojit i na dálku přes platformu TEAMS