[33]
Ke směně roku 1949 a 1950 můžeme si právem připomenout nedožité jubileum 85 let vynikajícího sovětského vědce-průkopníka, Nikolaje Jakovleviče Marra, zakladatele marxistické sovětské jazykovědy. Sám nazýval své učení napřed “jafetickou theorií”, později “materialistickou jazykovědou”; nyní se zpravidla nazývá jazykověda, kterou založil Marr a dále budují jeho žáci a pokračovatelé jako “škola Marrova”, prostě “novým učením o jazyce”. Jde o jediné učení o jazyce, které je v naprosté shodě s marxismem-leninismem.
Marr sám skončil svůj úspěšnou prací doslova přeplněný a překypující život před patnácti lety, 20. prosince 1934, dovršiv anebo ještě nedovršiv sedmdesáti let (údaje o přesném datu jeho narození se rozcházejí). Už ani za jeho života nebylo správné — a tím méně je možné v perspektivě dnešní, kdy ještě lépe vidíme pronikavé důsledky jeho převratného učení — nazývat Marra pouze vědcem, zejména pokud bychom chápali činnost vědce v starém exklusivním pojímání práce a zájmů vědce. Byl především temperamentním bojovníkem za novou vědu, tu vědu, jejíž představitelé — podle slov Stalinových “sice znají sílu a význam tradice ve vědě a mistrně jí využívají ve prospěch vědy, ale nechtějí být otroky tradice, té vědy, která má odvahu a rozhodnost lámat starou tradici, zákony a these, zastaraly-li, změnily-li se v brzdu pokroku, a která dovede vytvářet novou tradici, nové zákony a these”. Byl z řady těch vědců, kteří věrni svým vlastním pokrokovým názorům a v souhlase s výsledky každé opravdové vědy mohli upřímně vítat Velkou říjnovou revoluci, postavit se do jejích služeb a dospět nakonec vlastní
cestou k zásadám marxismu-leninismu ve svém vědním úseku, k hospodářsky sociální podmíněnosti jazyka.
Tuto cestu k novému chápání základní problematiky jazyka a jeho vývoje, do níž se ponořuje již těsně před první světovou válkou, ale k jejímuž řešení dospívá teprve v posledním desítiletí své práce, v letech 1924—1934, umožňuje na jedné straně neobyčejná šíře rozhledu nejen po mnoha jazycích neindoevropských, zejména starých a nových jazycích Kavkazu a Přední Asie, nýbrž i rozhled po vědních oborech jsoucích za hranicemi jazykovědy, zejména po historii, archeologii a ethnografii, na straně druhé neobyčejně živý zvídavý temperament, který se nebál od samého počátku jít proti vžitým tradicím, ale který také vedl již k tomu, aby nelpěl na svých výsledcích vlastních, a podporoval stálý vzestup.
Když přišel v osmdesátých letech na tehdejší petrohradskou universitu, začal — jako Gruzínec po matce a výchovou, otec jeho byl Skot na Kavkaze usedlý od r. 1822 — studiem vztahů jazyka gruzínského k jazykům semitským. Pokračuje stále prohlubujícím se studiem starého, pak i nového jazyka gruzínského a arménského, podrobnými vědeckými pracemi o staré literatuře obou těchto starých kulturních národů Zakavkazska. Dále jako archeolog vykopává staré armenské město Ani a spoluprací na mnoha vykopávkách jiných, seznamuje se s historií těchto oblastí a zejména s historií jejich materiální kultury. Dospívá tak jednak k uvědomění si důležitých vztahů vývoje jazyka k historii národa a jeho celé oblasti a zejména vztahu jazyka k materiální kultuře, jednak k poznání třídního charakteru staré literární gruzínštiny a staré literární armenštiny.
Přechází později ke studiu nových jazyků kavkazských, které nemají historicky doložený vývoj v starých památkách, a srovnává je s jinými t. zv. isolovanými jazyky, zejména s baskištinou na Pyrenejském poloostrově, dospívá k thesi o jejich společném typu, zvaném “jafetickým”, v němž odhaluje starší vývojové stadium jazykové, než jaké máme v jazycích indoevropských.
A důsledky z toho se projevují dvojím směrem: jednak stále více a více ukazuje důležitost
[34]
studia nových soudobých živých jazyků pro jazykový vývoj, které předčí i staré jazyky dosvědčené písemnými památkami, jednak postupně buduje přelom v celém dosavadním chápání vývoje jazykového: pozná blud jednotného “prajazyka” a vývoje z něho postupujícího diferenciací a štěpením. Dokazuje — v úplné shodě s učením marxistickým —, že nelze studovat vývoj jazyků bez zřetele k vývoji společenskému, jak vývoj jazyků plemenných a kmenových celků v jazyky národnostní a národní souvisí s vývojem společnosti beztřídní v třídní, ve feudální a kapitalistickou. Odhaluje, jakou důležitou úlohu ve vývoji ethnických i jazykových celků má míšení a postupné scelování — neexistují národy ani jazyky “čisté”. Bojuje tak Marr sám a pak jeho škola proti rasistickému chápání jazykového vývoje v oddělených celcích, indoevropském, semitském atd., z jejichž “prajazyků” se postupně rozvíjejí stále jen “čisté” jazykové kmeny, indoiránský, řecký, germánský atd., se svými “prajazyky” až do dnešních jazyků. Neznamená to však, že by byl Marr dosavadní pyramidu předpokládaného jazykového vývoje, vycházejícího z vrcholu pyramidy k základně, z jednoty k mnohosti, prostě převrátil na vývoj postupující ze základny pyramidy k vrcholu, od mnohosti k jednotě — zdůrazňuje vedle toho vývoje konvergentního i vývoj divergentní.
Ponořuje se dále Marr do otázek vzniku jazyka, do samého počátku a do studia jednotlivých stupňů (stadií) jeho vývoje. Ukazuje, že jako paleontologie ze zachovaných zbytků soudí o životě minulém, linguista může “paleontologickou analysou” jazyka odhalovat jeho minulost. Marr sám vycházel zde především ze sémantického rozboru slov. A třebaže zde v jednotlivostech jeho analysy jsou sporné a dnes již opuštěné, a jeho škola se nyní opírá při obdobné analyse o rozbor základní stavby jazyka, jak se projevuje zejména ve skladbě, přece neochvějně platí základní these, k nimž na tomto úseku Marr dospěl. Je to zásadní jednota glottogonického vývoje jazykového, plynoucí ze zásadní jednoty vývoje společnosti, a jednota jazyka a myšlení, odrážející materiální kulturu. “Jazyk se rozvíjí zároveň s rozvojem myšlení na podkladě práce. Lidstvo vytvářelo si svůj jazyk při práci za určitých společenských podmínek a přetváří jej, nastoupí-li nové společenské formy života, souhlasně s novým způsobem myšlení za nových podmínek,” říká Marr. A tento vývojový proces, neprobíhající pouze pozvolným vývojem, ale zlomy, nazývá stadiálním.
Tyto základní these učení Marrova spolu se vzpomenutými již zde thesemi o třídním charakteru jazyka v třídní společnosti, zejména spisovného, rozvíjejí pak Marrovi žáci a stoupenci, mezi nimiž je významným zvláště akademik Ivan Ivanovič Meščaninov, nedávný náš host “Dnů československo-sovětského přátelství”.
Tato škola Marrova, rozvíjejíc učení mistra, klade zvláštní důraz na spojení theorie s praxí. A opravdu “nové učení o jazyce” bylo bohatě prověřeno na praxi a skvěle obstálo. Na jeho podkladě bylo umožněno rozvinouti písemnictví mnoha národů Sovětského svazu, které předtím byly ještě negramotné. Podmínky pro to, jak je známo, poskytla leninsko-stalinská národnostní politika, která dává plný hospodářský i kulturní rozvoj všem národům Svazu. A tuto práci — dát těmto národnostem písmo a spisovný jazyk — provedli úspěšně žáci a spolupracovníci Marrovi. A nyní pracují na dalším praktickém úkolu —methodicky rozřešit otázku paralelního vyučování jazyka národnostního a ruského na školách Sovětského svazu. Tak se osvědčuje Marrova marxistická jazykověda opravdu plodnou a bezpečnou základnou jak pro theorii, tak i praxi.
V celku i v podrobnostech může se dnes každý i u nás seznámit s učením Marrovým z nově vydaného spisu V.A. Michankové “Nikolaj Jakovlevič Marr, očerk jego žízni i naučnoj dějatělnosti”, který vyjde i v českém překladu ve Slovanském nakladatelství. Po stránce přísně vědecké pak zejména v 8. svazku sborníku Jazyk i myšlenija, vyšlém r. 1937 (Jazyki Evrazii v rabotach N.J. Marra). Pro první seznámení s učením Marra a jeho školy odkazuji čtenáře na sborník “Sovětská jazykověda, překlad vybraných studií”, který, zpracován kolektivem Slovanského semináře Karlovy university, nedávno vyšel nákladem Orbisu, a na stati Meščaninovovy v XI. a XII. ročníku časopisu Slovo a slovesnost a na Meščaninovovy “Pražské přednášky”, které záhy vyjdou v Slovanském nakladatelství.
Tak se postupně i naše veřejnost může seznámit s tímto opravdu “novým učením o jazyce”, které probojovávajíc si vítězně plné uznání doma, šíří se všude, kde se vytváří nová společnost a nová věda na podkladě marxismu-leninismu.